V letech 2010 – 2018 odteklo cca 22 miliard korun zisku z vodného a stočného, přičemž většina z této částky skončila na účtech zahraničních koncernů. Ty miliardy jsme zaplatili  my, v ceně  za vodu. Přitom jsme ze zahraničí neodebrali ani kapku vody a ani naše města tam žádnou vodárenskou infrastrukturu nemají. Pokud se nezačneme bránit, tak toto číslo pouze poroste.

J. Lorencová: Téměř dvacet let bojů o vrácení správy vody do rukou českých měst a obcí, to musí dát člověku zabrat. O strategických surovinách můžeme mluvit v různých souvislostech, ale žádné průmyslové odvětví, jako jsou elektrárny, hutě atp. by nemohlo existovat bez té nejdůležitější, bez vody. Voda je život. Téměř čtyři miliony obyvatel  naší republiky je, podle médií, odkázáno se zásobováním  tohoto životadárného zdroje na francouzskou společnost Veolia a některé další zahraniční koncerny. Marně v tom hledám logiku. Jak k tomu mohlo dojít, jak se to mohlo stát, jak jsme to mohli dopustit?

RN: Odpověď vás, paní Lorencová nepotěší. Ti, co nás mají bránit, nás nebrání. Naopak, pracují pro soukromé firmy. Hledáte-li v tom logiku, pak je stejná, jako v kauze Lehké topné oleje nebo Líh.

Od roku 2002 upozorňuji politiky, státní orgány, média, soudy i policii na to, co se páchá. Dokládám, jaké to bude a jaké to má negativní důsledky pro lidi i stát. Již v roce 2002 dostala ode mě ministerstva Analýzu českého vodárenství. Popsal jsem v ní, jak nájezdníci protiprávně skupují městské vodárny. Jak, v pro stát strategickém odvětví, na desetiletí nastavují systém „privatizace zisků a zestátnění nákladů“, tzv. provozní tunely aneb zisky si necháme a náklady na infrastrukturu zaplatíte vy.

20 let ti, co mají hájit zájmy lidí, jednají v zájmu soukromých firem.  Naposledy v roce 2020 ode mne dostal každý poslanec a senátor osobně Rozbor návrhu ústavního zákona o vodách. Návrh zákona připravilo Ministerstvo zemědělství. Za krásnými slovy se skrývá opět past na veřejné finance a naše peněženky. Zákon vůbec neřeší vrácení plné kontroly nad  peněžními toky z vody do rukou veřejného sektoru. Jeho přijetí by znamenalo, že my budeme povinni vše financovat a koncerny budou dál ovládat většinu peněžních toků a zisků z vody.     

To, co se děje kolem vody stálo na začátku na nepozornosti, neznalosti, naivitě lidí a zastupitelů i vrcholných politiků a rafinovaném „privatizačním know-how“ koncernů. Dnes je to vědomé a stojí to na obcházení a porušování zákonů ČR.

Bez ochoty části politiků zapojit se do protiprávního jednání organizované skupiny nájezdníků, bychom se v této situaci, určitě nenacházeli. Oni totiž zradili všechny, pro které je voda životní potřebou a současně i své kolegy, s nimiž manipulovali. Velkou roli v tomto příběhu hrála Česká spořitelna. Ta protiprávní proces ovládnutí městských vodáren zaštítila svým jménem. Dodala mu tím věrohodnost a otupila obezřetnost zastupitelů. Ale tomu se věnujme v některém z dalších rozhovorů.

Dveře k miliardám z vody se otevíraly pouze zevnitř vodáren a uvnitř seděli politici a vodaři. Poučme se z historie. Princip je stejný, jako při dobytí Troje. Trojské koně vtáhli do vodáren politici a ti poté zevnitř městských vodáren, otevřeli dveře k ovládnutí monopolu prodeje vody konkurenčním koncernům. To znamená, dosadili do vedení městských vodáren přímo zástupce koncernu a ti zevnitř vodáren připravili vše pro uzavření smluv s mateřským koncernem na 30 let. 

J. Lorencová: Váš, dá se říct zavilý boj, provázejí žaloby, vy sám procházíte řadou soudních jednání. Čelíte napadání ze strany Veolie a vedení některých obcí nedává najevo velké nadšení, pokud spor o jejich vodu, tedy o vodu v jejich obcích vyhrajete. Jak fungují v tom směru vedení obcí? Jak fungují státní  zástupci a jak fungují naše soudy? Tedy hodnocení po 20 letech nebude asi nepříliš lichotivé.

RN: Lichotivé není. Jde totiž o vodu, o strategickou surovinu, kterou potřebuje každý z nás, každý z obyvatel této planety. Stát, který nemá v rukou to zásadní, tzn. vodu – infrastrukturu a peněžní toky z vody – není svobodný stát. Je vazalem toho, kdo toto v rukou má.   

Práce soudů je z pohledu vymahatelnosti práva v ČR katastrofální, což je ostatně veřejnosti známo také v jiných souvislostech.

Vizitka českých soudů ve vodárenství je tato. V jasných tunelářských kauzách musíte sedmnáct let financovat soudy a právníky. Prvních cca 10 let jen prohráváte. Po 17 letech se dočkáte pravomocných rozsudků, které vám dají za pravdu a mezi tím v cizině zmizely miliardy. Noví politici protiprávní stav dál udržují v chodu, škody nechávají promlčet a s koncerny kooperují.   

Na nefunkční justici doplácí milióny lidí. Zmar v jednání justice zastavila až má čtyři vítězství u Ústavního soudu ČR. Pro mne je neakceptovatelné, aby ústavní soud v ústavním nálezu v podstatě popsal praktiky justiční mafie a nic se v justicii nedělo směrem k nápravě, př. ZDE

J. Lorencová: Dobře, ale byla to přece také věc policie, nebo se mýlím?

Pokud existují pravomocné rozsudky a policie nekoná, resp. tvrdí, že se nic nestalo, pak nikdo soudný nedojde k jinému závěru, než že policie v ČR v těchto kauzách nefunguje. V zahraničí aktéři podobných kauz sedí v žaláři, platí mnoha miliónové pokuty a hradí škody, zatím co u nás sedí v mercedesech, z nichž nám s úsměvem mívají. V porovnání s výsledky práce policie např. ve Francii či Německu, jsou výsledky práce naší policie žalostné, ba přímo nulové.  

 

Informujeme o tom, o čem jiní mlčí.
Odebírejte videokanál a šiřte, co vás zaujme.

J. Lorencová: A co zákonodárci a politici na radnicích?

RN: Podívejte. V každé straně jsem narazil na slušné lidi, ochotné vodu bránit a také na neskutečné darebáky, ochotné pro vlastní prospěch udělat cokoliv… U politiků je problémem malá informovanost, nedostatek pozornosti k vodě, jejich střídání se na postech po čtyřech letech, ochota některých kolaborovat, manipulovat kolegy a také to, že moc láká „Hady na radnici“ a psychopaty. Rozumní politici se mnou vodárny bránili proti nájezdníkům a některé jsme ubránili i několikrát. Příklad Vak Přerov, Vak Kroměříž.

Jinde byli Hadi na radnici a ti klidně lidi a své kolegy zradili a tunel realizovali bez ohledu na důsledky a zákony. Příklad Vak Zlín.

J. Lorencová: V minulosti se vám podařilo některé vodárny ubránit. V jakém stádiu je boj o vrácení prodeje vody do rukou měst, tam kde přešla do rukou koncernů, díky protiprávnímu jednání politiků v této chvíli? Daří se vyhrávat soudy?

RN: To, že se nám v roce 2006 podařil precedenčně zastavit nájezd na Vak Náchod, vedlo k tomu, že rozumní politici uvěřili, že se dá vodárna proti organizované skupině ubránit a i díky tomu je dnes cca polovina vodáren v ČR v rukou měst. Považuji to za svůj velký osobní úspěch. Rozumní politici dodnes oceňují mou pomoc a informace, které jsem jim poskytl. Pomohl jsem jim tak pochopit lumpárnu, schovanou za krásnými sliby i odhalit „Trojské koně“ mezi politiky, skrytě jednající pro koncerny.

Ve čtyřech největších kauzách – Pardubice, Náchod, Přerov a Kroměříž jsme tak v ceně vody ušetřili lidem do roku 2020 celkem 1,8 miliardy korun. Městským vodárnám a obcím to navíc přineslo cca 2 miliardy dotací z EU, o které by přišly, kdyby byly tunely realizovány. Příklad: Pardubice 312.000.000 Kč

Tam, kde zrada politiků vedla k vyvedení prodeje vody do rukou koncernů, jsem se obrátil na soudy a soudy potvrdily, že šlo o jednání protiprávní, jak jsem od počátku tvrdil. Přestože jsem musel soudy financovat přes 15 let a musel jsem dojít až k Ústavnímu soudu ČR.  Jsem přesvědčen, že se blíží moment, kdy bude v republice existovat další precedens, který potvrdí, že trváním na důsledném dodržování zákonů a obranou vody a lidí lze dojít k nápravě.

Není třeba platit nájezdníkům miliardy za ukončení tunelů, jak se v některých regionech o to politici pracující pro koncerny nyní pokoušejí. Naopak. K odpovědnosti je třeba vést pachatele. Ti mají hradit miliardové škody a ne opět my občané. V této souvislosti je na stole rovněž vrácení miliard z neoprávněného obohacení.  

J. Lorencová: Vypadá to, že nejvíce pochopili problém, který léta řešíte obyčejní lidí, a stačilo jim k tomu používat zdravý rozum. To vám určitě pomáhá a dodává sílu pokračovat v obraně vody, je to tak?

,

RN: Paní Lorencová, to víte, že se nemýlíte. Lidé vlastně ani netuší, jak moc je jejich rostoucí zájem o vodu pro mě vzpruhou. Moc mi pomáhá, že lidé začínají vodě věnovat pozornost a že se k obraně vody přidávají a je jedno, zda to je formou daru, sdílením informací nebo sběrem podpisů pod petici.

Podívejte, darebáci se spojili, aby na nás vydělali. Ví, že jednotlivec nemá šanci nápravu sám prosadit a pro potentáty u moci je snadný terč. Lidé již pochopili, že pokud chtějí prosadit nápravu, pak je třeba se spojit také. A to se daří čím dál víc.

I proto jsem založil Nadační fond PRAVDA O VODĚ. Lidé se začínají bránit, přidávají se – někteří veřejně jiní anonymně. Nadace dělá především osvětu a realizuje fakty doložený tlak na politiky. Rozumným politikům pomáhá a ukazuje cestu, jak lze do systému správy a prodeje vody vrátit zájmy lidí. Stát ani politici nám na obranu vody nedávají ani korunu, ale v tom je naše výhoda, jsme svobodní.

Obranu vody tak podporují jen lidé, kteří pochopili, jak nesmírně důležitá voda je. Bez ní se nikdo a to doslova nikdo neobejde. Podporují naši práci podle svých možností a nejde jen o finance. Je spousta věcí, které může udělat každý a nic to nestojí. Platí to, co rád vysvětluji – jen kapky společně tvoří moře a nás kapek je v ČR cca 10 mil.. Lidé ví, že vodu potřebuje každý z nás a proto brání sebe a své děti.

J. Lorencová: Pokud vím, zabývá se Parlament ČR návrhem ústavního zákona, který by to měl vše definitivně vyřešit.  To se jistě dá považovat za velký úspěch i za jakousi satisfakci vašemu snažení. Proto je znění tohoto ústavního zákona nesmírně důležité?

RN: Pozor, paní Lorencová, sebelepší zákony nic nenapraví, pokud je nedodržují ti, co mají hájit naše zájmy. Návrh ústavního zákona o vodě v podobě, jak je navržen, je slušně řečeno – špatný. Vůbec neřeší to zásadní – monopol prodeje vody a peněžní toky z vody v rukou cizinců. Nestačí mít v rukou vodu a trubky, je třeba mít v rukou peněžní toky z vody, ty vracet do vodárenství svobodně a bez vlivu třetích osob o nich rozhodovat.

Jinak jde, o bez prominutí, jen o kecy, o zneužití vody k lovu neinformovaných voličů a cílené vytváření falešného dojmu, že se něco řeší v zájmu lidí, ale ve skutečnosti jede systém nastavený v náš neprospěch.   

Všechny poslance i senátory jsem osobně na zásadní chyby návrhu ústavního zákona upozornil. Nemile mě překvapilo, že přes všechny informace, které léta poslancům poskytuji, se našla skupina poslanců, která ví, že jde o past na naše peněženky a veřejné rozpočty, a přesto předložila pro občany ČR naprosto nevýhodný návrh ústavního zákona k projednání ve sněmovně. Pokud poslanci schválí paskvil a ne kvalitní ústavní zákon, pak bude na desetiletí zakonzervován stávající systém umožňující dobývání renty, na který všichni doplácíme.

Ten ústavní zákon je natolik důležitý, že si rozhodně zaslouží  pozornost a samostatný rozbor. Takže příště.

My toto téma vody, otevíráme i v senátu. Zde  jsme spolu s 31.000 lidmi prosadili projednání petice VODA JE ŽIVOT, která kromě ústavní ochrany vody prosazuje komplex dalších 9 principů, které v celku vrací zájmy občanů a státu do správy vody a ukončují dolování zisků z naší vody. 

Pomoct nápravě podpisem petice může vlastně každý

J. Lorencová: Děkuji za rozhovor.  V příštím se vrátíme k úloze České spořitelny a rozebereme proč je návrh ústavní podobny zákona o ochraně vody, předložený poslanci, v podstatě past.

RN: Já děkuji, za vaši ochotu se vodě novinářsky věnovat. Hodně lidí se ptá na totéž na co vy, ale bohužel v médiích o tom nikdo neinformuje. Věřím, že naše Rozhovory o vodě s Janou Lorencovou budou užitečné.   

Nadační fond PRAVDA O VODĚ

Krátce pro ty z vás, kdo neznáte novinářku J. Lorencovou

Začala studium na vysoké škole žurnalistiky, studium však nedokončila kvůli nesouhlasu se vstupem vojsk Varšavské smlouvy. Krátce pracovala v médiích, ale i odtud byla v roce 1970 donucena odejít a téměř 20 let, do roku 1989 pracovala jako servírka. Po roce 1989 se vrátila zpět k novinářské praxi. Do roku 1994  působila v tištěných médiích, poté se stala zaměstnankyní České televize. V ČT se podílela či podílí jako reportérka na pořadech Nadoraz, Fakta, Klekánice, Za zdí a Případ pro reportérku.

Rozkryla a tím pomohla zastavit miliardové úniky z kauz např. Lehké topné oleje a Lihové mafie. Je držitelkou státního vyznamenání za  zásluhy o stát, novinářské Ceny Ferdinanda Peroutky a dalších novinářských cen.

 

Obranu vody a lidí přes soudy financuji z vlastních zdrojů. Od státu a politiků jsem nikdy nedostal ani korunu pomoci V případě Kladna soudy trvají 17 let!

Transparentní účet
966665 / 0300 ČSOB

nebo

Děkujeme 🐬

4 komentáře

  1. Je problém jmenovitě uvést kdo reprezentuje „skupina poslanců, která již ví, že jde o past na naše peněženky a veřejné rozpočty, a přesto předložila pro občany ČR naprosto nevýhodný návrh ústavního zákona“, aby každý občan věděl, je-li jeho zastupitel slušný člověk nebo darebák?

  2. Dobrý den, pane Novotný.

    Měl bych několik otázek. Kdy asi se bude ten návrh ústavního zákona projednávat v poslanecké sněmovně? Kteří poslanci tento návrh předkládají? Jaký je název a číslo tohoto dokumentu?
    Víte, to, že 31 tisíc lidí, včetně mě, podepsalo petici, je hezké. A že Vám hodně lidí, včetně mě, poslalo příspěvek je také prima. Ale to je pořád málo. Lidé by Vám mohli pomoct daleko víc.
    Napište mi prosím.

    1. Termín, kdy se to bude znovu ve sněmovně projednávat, zatím nevíme.
      a) O rozbor původně návrhu Ministerstva zemědělství jsem byl požádán dvěma poslanci https://pravdaovode.cz/novinky/rozbor-zakona-k-vode/
      b) Ministr neinformuje pravdivě https://pravdaovode.cz/novinky/navrh-zakona-je-past/
      c) Informace k 1. projednávání jsou zde https://www.psp.cz/sqw/historie.sqw?o=8&T=1018

      Připravujeme dotaz poslance. Jak návrh ústavního zákona řeší finance kolem vody, které na řešení sucha a stavu trubek potřebujeme (platíme v ceně vody) a mají je v rukou koncerny, často díky protiprávnímu jednání politiků?

Napsat komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna.